Challenger je startupový projekt, který kombinuje výhody sociální sítě a nástrojů osobního managmentu a tvoří tak dohromady kvalitní pomůcku pro tvoření plánů, udržování motivace a inspirace ať už sebe či jiných. Více zde Challenger – nástroj pro motivaci.
Štítek: Psychologie
Validation – Potvrzení
Což takhle dát sebe na 1. místo?
Což takhle dát sebe na 1. místo?
Celá století bylo našim předkům vtloukáno do hlav, že posluhovat druhým je cesta do nebe a sobectví je cestou do pekel. Vidím to jinak.
Nejprve musím myslet na sebe a být sobcem, abych pak mohl dávat jiným. Pokud jsem pramenem, který nemá dost vody pro sebe, nemůže vytékat ven a zavlažovat okolí.
Milovat sebe je základem pro hezký vztah. Polorozbořené stavby nemohou poskytnout hezké bydlení. Jsem-li osobností se špatným vztahem k sobě (pod 7,5), nemohu chtít skvělého partnera. Vrána k vráně sedá a ruina ruinu staví.
Rada: vyhodnoťme si vztah k sobě na stupnici 0-10 a stanovme si svou desítku. Co by se muselo stát, aby náš vztah k sobě sama narostl co nejvíce? Budete hubnout, více cvičit, lépe mluvit k okolí? Změníte práci, rozejdete se s svým stávajícím? Určitě na to přijdete.
Staňte se sami pro sebe nejlepším přítelem. Usaďte se na trůn a korunujte se. Život patří jenom vám, tak si ho vylaďte podle svých představ a ne podle požadavků okolí.
Jedině my sami jsme zodpovědní za sebe. Nikdo nám nemá co diktovat. Na své cestě jsme každý jenom sám za sebe a na smrtelné posteli stejně budeme opět jenom každý sám se sebou.
Prokrastinací k duševní pohodě | magazín Psychologie.cz
Velmi zajímavý článek na Psychologie.cz. Je tolik módní prokrastinace opravdu pro nás tolik škodlivá? Není to naopak, že je to zdravá obrana organizmu proti nelidskému tempu práce na 100%?
Úryvek z článku Andreji Platznerové hovoří za vše:
Chodí ke mně lidé a říkají: „Co s tím? Nemohu se přinutit dokončit práci. Neumím ani jen začít. Neplním úkoly, nejedu na sto procent svého výkonu, flákám se a nedělám nic nebo dělám naprosté zbytečnosti…“ Ale zatím nikdo nepřišel a neřekl: „Myslím, že jsem si stanovil příliš nelidské tempo. Myslím, že je na mě vyvíjen příliš velký tlak. Zdá se mi, že požadavky, které na sebe kladu, převyšují mé možnosti. Usuzuji tak z toho, že místo abych se s radostí pouštěl do zajímavých projektů, koukám dlouhé minuty do zdi. Nebo si jen tak čmárám do notesu. To si asi má mysl říká o pauzu, o ticho a klid, nemyslíte? To možná moje Já potřebuje na chvíli odbočit ze závodnické dráhy, na které soutěží o úspěch a prospěch, a jen tak být…“
Celý článek čtěte na Prokrastinací k duševní pohodě | magazín Psychologie.cz [Štěstí: relaxace, regenerace, odpočinek, dovolená, prokrastinace, stres].
Duševní zdraví, normalita a abnormalita osobnosti | Psychologie v teorii a praxi
Autor: Prof.PhDr.Rudolf Kohoutek,CSc.
Ideální (normativní) normalita je předem dohodnutá na základě racionálního úsudku (je stanoven určitý ideál, např. plného duševního zdraví).
Jedinec normální a dobře sociálně přizpůsobený chce např. přijímat odpovědnost přiměřenou jeho věku a jeho postavení. Usiluje o to, stát se aktivní tvůrčí osobností. Je duševně odolný, psychicky zdatný. Ochotně se zúčastní zaměstnání, prací přiměřených jeho věku. Budoucnost do jisté míry preferuje před přítomností a minulostí. Dobrovolně akceptuje zkušenosti a přijímá životní roli nebo pozici a to i tehdy, když mu nevyhovuje. Ujímá se problémů, které je třeba řešit, a nehledá způsoby, jak se jim vyhnout. Dokáže činit rozhodnutí při minimu obav, nejistot, nerozhodnosti, proseb o radu a jiných forem úniku před rozhodnutím.
Bere lidi takové, jací jsou, kalkuluje s jejich reálnými vlastnostmi, i když neodpovídají jeho přáním a představám. Nachází uspokojení v reálné životní aktivitě, a ne ve snění. Využívá své schopnosti myslet k plánování aktivity, a ne k vyhýbání se či úniku od aktivity. Učí se ze svých neúspěchů, nesnaží se je ospravedlňovat (racionalizovat).
Nezveličuje své úspěchy, ani je negeneralizuje, nepřehání.
Dokáže říci „ne“ v situacích, jež jsou pro něho dlouhodobě škodlivé, i když by mu „ano“ krátkodobě mohlo přinést uspokojení. Dokáže říci „ano“ v situacích, které jsou pozitivní (kladné), i když mohou pro něho být dočasně nepříjemné.
Dokáže jednat na obranu svých práv a snaží se přiměřeně bránit, děje-li se mu křivda. Projevuje přiměřeně a otevřeně své city, sympatie a dokazuje je činy. Dokáže se vyrovnat s nepříjemnostmi, bolestí a emočními frustracemi, jestliže odstranění jejich příčin není v jeho moci. Je asertivni (umí se zdravě prosadit).
Dokáže přistoupit na kompromis směřující k překonání obtíží, které se vyskytnou. Dokáže soustředit všechnu energii na dosažení vytyčeného cíle.
Vedle běžné normality se často v psychologii a psychopatologii používá pojem ,,širší norma“. Jde o takové projevy chování a prožívání, které sice nejsou obvyklé, ale nejsou ještě ani patologické.
Anormativita znamená odchylku od psychologické, sociální, pedagogické a jiné normy přesahující rozpětí normy. Mezi anormality můžeme zařadit např. dificility (závady chování a prožívání), poruchy chování a osobnosti, neurózy, různé typy psychopatie, psychózy (duševní choroby, mentální retardace apod..
Jestliže člověk trvale, průběžně přestává být schopen udržovat přiměřené vztahy a jestliže se jeho chování stává nevhodným či nemožným vzhledem k převládajícím kulturním, morálním i právním normám v dané společnosti, pak ho můžeme považovat za abnormální osobnost. Celý článek je na Duševní zdraví, normalita a abnormalita osobnosti | Psychologie v teorii a praxi.