Autor: Prof.PhDr.Rudolf Kohoutek,CSc.
Ideální (normativní) normalita je předem dohodnutá na základě racionálního úsudku (je stanoven určitý ideál, např. plného duševního zdraví).
Jedinec normální a dobře sociálně přizpůsobený chce např. přijímat odpovědnost přiměřenou jeho věku a jeho postavení. Usiluje o to, stát se aktivní tvůrčí osobností. Je duševně odolný, psychicky zdatný. Ochotně se zúčastní zaměstnání, prací přiměřených jeho věku. Budoucnost do jisté míry preferuje před přítomností a minulostí. Dobrovolně akceptuje zkušenosti a přijímá životní roli nebo pozici a to i tehdy, když mu nevyhovuje. Ujímá se problémů, které je třeba řešit, a nehledá způsoby, jak se jim vyhnout. Dokáže činit rozhodnutí při minimu obav, nejistot, nerozhodnosti, proseb o radu a jiných forem úniku před rozhodnutím.
Bere lidi takové, jací jsou, kalkuluje s jejich reálnými vlastnostmi, i když neodpovídají jeho přáním a představám. Nachází uspokojení v reálné životní aktivitě, a ne ve snění. Využívá své schopnosti myslet k plánování aktivity, a ne k vyhýbání se či úniku od aktivity. Učí se ze svých neúspěchů, nesnaží se je ospravedlňovat (racionalizovat).
Nezveličuje své úspěchy, ani je negeneralizuje, nepřehání.
Dokáže říci „ne“ v situacích, jež jsou pro něho dlouhodobě škodlivé, i když by mu „ano“ krátkodobě mohlo přinést uspokojení. Dokáže říci „ano“ v situacích, které jsou pozitivní (kladné), i když mohou pro něho být dočasně nepříjemné.
Dokáže jednat na obranu svých práv a snaží se přiměřeně bránit, děje-li se mu křivda. Projevuje přiměřeně a otevřeně své city, sympatie a dokazuje je činy. Dokáže se vyrovnat s nepříjemnostmi, bolestí a emočními frustracemi, jestliže odstranění jejich příčin není v jeho moci. Je asertivni (umí se zdravě prosadit).
Dokáže přistoupit na kompromis směřující k překonání obtíží, které se vyskytnou. Dokáže soustředit všechnu energii na dosažení vytyčeného cíle.
Vedle běžné normality se často v psychologii a psychopatologii používá pojem ,,širší norma“. Jde o takové projevy chování a prožívání, které sice nejsou obvyklé, ale nejsou ještě ani patologické.
Anormativita znamená odchylku od psychologické, sociální, pedagogické a jiné normy přesahující rozpětí normy. Mezi anormality můžeme zařadit např. dificility (závady chování a prožívání), poruchy chování a osobnosti, neurózy, různé typy psychopatie, psychózy (duševní choroby, mentální retardace apod..
Jestliže člověk trvale, průběžně přestává být schopen udržovat přiměřené vztahy a jestliže se jeho chování stává nevhodným či nemožným vzhledem k převládajícím kulturním, morálním i právním normám v dané společnosti, pak ho můžeme považovat za abnormální osobnost. Celý článek je na Duševní zdraví, normalita a abnormalita osobnosti | Psychologie v teorii a praxi.
Diagnostická kritéria
charakteristická pro současné i dlouhodobé působení jedince nejsou omezena pouze epizodami onemocnění a způsobují buď významné poškození v sociálním nebo profesionálním působení, nebo subjektivní potíže:
A. Velikášský pocit vlastní důležitosti a jedinečnosti, např. nadsazování úspěchů a schopností, soustředění na výjimečnou podstatu vlastních problémů.
B. Zaujetí fantaziemi o neomezeném úspěchu, síle, skvělosti, kráse nebo ideální lásce.
C. Předvádění se: osoba vyžaduje stálou pozornost a obdiv.
D. Chladná lhostejnost nebo výrazné pocity hněvu, ponížení, studu, pokoření nebo prázdnoty jako reakce na kritiku, lhostejnost druhých nebo na porážku.
E. Alespoň 2 z následujících charakteristik interpersonálních vztahů:
(1) nároky: očekávání zvláštní přízně bez zpětné odpovědnosti, např. překvapení nebo hněv, když lidé nedělají, co on žádá
(2) interpersonální zneužívání: využívání výhod vydobytých jinými osobami k uspokojení vlastních přání a pro vlastní postup, přehlížení osobní integrity a práv ostatních
(3) vztahy, které kolísají mezi extrémy nadměrné idealizace a znehodnocování
(4) chybění empatie: neschopnost rozpoznat, jak druzí cítí, např. neschopnost pochopit úzkost, neštěstí někoho, kdo je vážně nemocen
Už to svědčí o vysokém prahu tolerance postmoderní společnosti, že „narcismus“ (přesně řečeno tedy jeho specifické projevy, popsané výše) byl uznán a začíná být chápán jako diagnóza nemoci, jím postižení za pacienty – čili trpící – a vypracovány a zkoušeny terapeutické postupy, z nichž psychoanalýza se ukázala nejúčinnější.
Podle některých vědců se dožijeme obrovských, dnes jen těžko představitelných změn. Počítače dosáhnou v tzv. singularitě inteligence srovnatelné s lidskou, a pak ji nezvratně předčí.
Více na Nesmrtelnost je blízko. V roce 2045 nahrajeme lidský mozek do počítače – iDNES.cz.
Shlédl jsem na HBO znovu po 24 letech pozoruhodný a „dojemný“ československý film z roku 1987 Hauři pojednávající o JZD Slušovice. Mladý nadějný inženýr (vlasatý a mladý Marek Vašut) jezdící vozem Škoda Š 105 se střešním oknem (na kterém s oblibou tancuje breakdance) je znechucený nefungujícím státním podnikem, švagrem bohatým vexlákem (Boris Rösner) jezdícím v červeném Fiat Uno první generace a snoubenkou, která se touží vdát do Dánska (herečka Eva Jeníčková se skutečně vdala do USA 🙂 ). Nechá se zaměstnat v kapitalisticky fungujícím JZD Podhůra (Slušovice).
Zde dostane nadějný, mladý, dynamický inženýr lekci „z velice, ale velice sametového kapitalismu“. Naivní představy o svobodné demokracii jsou ve srovnání s naší skvělou současností až dojemné. Výroky jako „Zasraný bolševici“, „Chtěl bych konečně zažít jaký to je, když se někde pracuje doopravdy“, „Dovedeš si představit kdyby se takhle makalo všude“, „Letošní zima mnohé naše podniky a pracovníky opět nepříjemně zaskočila“, „Řidiči jsou prémiováni tak, že se jim nevyplatí krást naftu“, „Umíš programovat? V Podhrůře umí programovat každej“ a „Tohle koketování s kapitalismem musí skončit, o tohle jsme přece nebojovali“ mi až vrazily slzy do očí.
Film je z historického hlediska pozoruhodný přehlídkou tehdejší výpočetní techniky. Sinclair ZX Spectrum, magnetopáskové jednotky, výpočetní středisko, závěje terminálů Robotron z rozlišením Herkules (kde udělali soudruzi z NDR chybu?), 5ti-leté dítě bezmyšlenkovitě bušící do klávesnice osmibitového PDM-85 apod. Opět slzy v očích …
Víte že v roce 1984 stál osmibitový osobní počítač ZX Spectrum (procesor Intel 8088, frekvence 4,7 MHz, místo hardisku kazetový magnetofon, monitor černobílý televizor Orava) 10 000 Kčs. Průměrný plat byl 2 500 Kčs, měsíční nájem dvoupokojového družstevního bytu byl za 150 Kčs. Nevěříte 🙂 ?
Kdyby lidi tenkrát tušili, že za dva roky to dostanou naplno a z vlastní vůle :-). Nekompromisní personální metody jsou ve filmu přehnané a odpovídají naivní představě barandovského režiséra o kapitalismu (po první chybě sesazení na nižší pozici to se neděje ani dnes v pobočkách nadnárodních společností. Ovšem intenzita práce je taková, že by tehdejší borce přešel úsměv). I v kapitalismu se člověk může úspěšně flákat, být neschopný a brát těžké peníze (ve státní správě, v politice, pokud jste blbý, omezený a neschopný syn předsedy představenstva soukromé firmy).
I v kapitalismu po dvaceti letech můžou věci úspěšně nefungovat (zdravotnictví, soudy, státní zakázky, korupce, Česká pošta a České dráhy apod.). Tehdejší problémy (vexláci, zvláštní prodejny pro papaláše KSČ, TUZEX) jsou viděno prizmatem dnešní doby roztomile malicherné. Kdo by dnes vydělával na směně valut, když může vytunelovat banku nebo světovou ekonomiku viz současná krize :-).
Silně herecky obsazený film tenkrát jen tak nenápadně bez zájmu prošuměl tehdejšími kiny. Bezvadný František Němec jako předseda družstva Janovec – František Čuba (jezdi v jedovatě zeleném tehdy nedostupném BMW 320), sympatický, sebejistý, revoltující Marek Vašut, kapitalisticky pragmatický zemědělský inženýr Karel Roden (umí programovat), čestný a rovný vedoucí Ladislav Křiváček (tomu jsem toho vedoucího věřil – hrál to jako by to dělal celý život. Nedoceněný herec.), selsky prostá Ivana Chýlková jako inženýrka původem z valašských chotárou, bezcharakterní mamonářský vexlák v podání Borise Rösnera, Martin Stropnický (po revoluci velvyslanec v Portugalsku, Italské republice, u Svatého stolce ve Vatikánu a krátce ministr kultury) jako kolega hlavního hrdiny, konstruktér v Technostroji s.p., Lubomír Kostelka jako zklamaný poctivý a doufající v obrat k lepšímu člen strany a mile slizký náměstek státního podniku Technostroj s.p. Jiří Cízler. Filmem se dokonce, ve vedlejší roli maloměšťáckého potenciálního tchána, mihnul věrohodný Luděk Kopřiva.
Z celého filmu vyznívá dojemná beznaděj zahnívajícího socialismu, kdy lidé s nadějí toužebně čekali až to konečně rupne a nastane „kapitalistický ráj“. Takovéhle filmy podrývaly socialismus :-). Filmu může porozumět pouze člověk, který tu dobu zažil. Kde jsou ty doby kdy to stálo za ……..
Skvělá a humorně případná hudba Pavla Dobeše, Olympic, super skupina Elán, Vltava a Prodaná nevěsta Bedřicha Smetany (proč?).
Nepochopil jsem proč je ve filmu tolik krásných holek a sexu :-)!
